Pomoc při mimořádných událostech? Empatie, důvěra…
Povodeň, vichřice, vážná dopravní nehoda. Při takových krizových událostech musí být charitní pracovníci ve formě a připraveni takřka na cokoliv. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je školení připravující na mimořádné události. Ve čtvrtek 8. září navštívilo kurz v Arcidiecézní charitě Olomouc devatenáct účastníků z Charit olomoucké arcidiecéze…
Kurz vedla sociální pracovnice a koordinátorka dobrovolníků Jana Haluzová, která působí v oblastní Charitě Uherský Brod. Zeptali jsme se jí:
Na co hlavně by měl být připraven sociální pracovník, kterého povolali do mimořádné události?
Určitě na to, že nepůjde o standardní situaci. Lidé, kteří přišli o dům při povodni, ztratili někoho blízkého nebo prožili nějakou krizovou situaci, truchlí, bývají napjatí, vzteklí nebo neřeknou vše, co by měli, protože se například stydí. S tím vším musí sociální pracovník počítat.
Dá se vůbec na to všechno připravit?
Zkušenosti sociální pracovníci získají na školeních a také v terénu, kde musí za běhu vyřešit spoustu problémů. Mimořádné události jsou široké téma. Může jít o povodeň, větrnou smršť, požár, sesuv půdy, vážnou dopravní nehodu, výbuch plynu, podnikovou havárii… Nikdy ale nevíte, co Vás čeká. Pro mě osobně bylo nejtěžší, když jsme pomáhali rodičům, kteří přišli hned o dvě děti při nehodě na automobilových závodech. Rodina truchlila a ptala se, co jí teď pomůže? Na to ale není odpověď. Stěžejní v takových chvílích je dobře pracovat, komunikovat s lidmi.
Abyste mohli pomoci lidem v nouzi, je asi dobře, když v nich vzbuzujete důvěru…
Ano, sociální pracovník by měl být důvěryhodný, ale také empatický. Neměl by se snažit rychle udělat „svou práci“, vyplnit potřebné formuláře atd. a spěchat dále. Měl by umět vyslechnout potřebné, ujistit je v tom, že je v pořádku si poplakat. Každý považuje za velkou ztrátu něco jiného, a to je třeba brát v potaz. Překvapila mě jedna starší paní, které povodeň zničila dílnu, kde pekla cukroví na zakázku, a zahradu, ona ale nejvíce truchlila nad loutkou po prababičce. Přišla o památku na blízkého člověka, kterého měla ráda.
Za rozhovor děkuje Karolína Opatřilová, ACHO
