Každá doba a situace je pozváním k zodpovědnému a tvůrčímu životu
Milí charitní spolupracovníci,
je tu významný den, který každoročně slavíme, a to je 27. 9. – památka charitního patrona sv. Vincence z Paula...
Tento muž byl nazván prvním velkým reformátorem novověku. Současníci – lidé žijící v první polovině 17. století v něm viděli svědomí francouzského království. Je považován za obnovitele života kněží i církve ve Francii. Ale zobrazuje se jako dobrácký stařík s nemluvnětem v náručí.
Životním zaměřením sv. Vincence byla svatost činem. Kdo s ním chtěl spolupracovat, ten se nesměl štítit špíny, nemoci, duševně nemocných ani zločinců. Dodnes existují dvě řeholní společnosti, které založil a které ve své době velmi účinně řešily problémy lidí.
První polovina 17. století byla doba třicetileté války, doba náboženských a politických zmatků, doba násilí, hladu, nemocí a bídy. Jako vždycky na všechno nejvíce dopláceli chudí. Vincentova cesta a jeho poslání platilo chudým; těm, kteří byli chudí duchovně i hmotně. Pro ně zakládá kongregaci vincentinů neboli lazaristů a dcery lásky k bližnímu neboli vincentinky. Také jim říkali podle jejich oblečení šedé sestry. V naší arcidiecézi dodnes působí v nemocnici na Malém Valu v Kroměříži. Sestry byly vyškoleny pro všechny naléhavé potřeby. Pečovaly o děti i staré lidi, choromyslné a trestance, zkrátka o chudé všeho druhu. Musíme si přitom uvědomit, že sociální péče, která je dnes samozřejmá, tehdy vůbec neexistovala. Právě naopak, intelektuální proudy této doby vedly k tomu, že všichni na okraji společnosti, všichni chudí a všelijak postižení byli společností neúprosně odmítáni.
Lazaristé byli posláni k výchově kněží, ošetřování nemocných a péči o mravně pokleslé osoby. Členové kongregace sehráli významnou úlohu při obnově církevního života ve Francii v 17. století, dnes je tato misijní kongregace rozšířena po celém světě. U nás působí lazaristé ze slovenské provincie v Lošticích.
Co může říct život pana Vincence, jak mu důvěrně a s úctou říkali mocní i bezmocní, nám dnes?
Každá doba a situace je pozváním k zodpovědnému a tvůrčímu životu. I zlá doba se může stávat dobrou, když pochopíme její znamení a velkoryse na ně odpovíme. Protože dobu vytváříme my, kteří v ní žijeme.
P. Bohumír
