Zvláštní cit k svaté Anežce České nalézáme také na Moravě
(Duchovní slovo prezidenta ACHO, P. Bohumíra Vitáska) Milí charitní spolupracovníci, pokročme zase kousek dál v poznávání sv. Anežky České, jak nám ji přibližuje prof. Petr Piťha.
Zápas o ducha řádu nebyl jediným zneklidňujícím prvkem dlouhého řeholního života Anežčina. Do klášterního ticha znovu a znovu pronikal hluk českých dějin. V hovorně kláštera Na Františku se musila vyslovovat k mnoha dějinným rozhodnutím a její soukromá oratoř byla místem, kde hlavní český přímluvce poklekal před králem králů v úzkostné prosbě za osud národa.
Zvláštní cit, který k této světici nalézáme na Moravě, s níž přec Anežka neměla nikdy nic podstatného, poukazuje k neprohlášenému vědomí, že to byla její přímluva, která Moravu a Čechy zázračně uchránila hrůzy tatarského vpádu. K Anežce se utíkají o radu a útěchu členové vládnoucího rodu.
Anežka bezesporu přispěla k smíru Václava se synem Přemyslem, který se uskutečnil právě Na Františku. Bylo jí projít takovou zkouškou moudrosti a trpělivosti lásky, jakou byla svatba synovce Přemysla s bývalou její sokyní Markétou Rakouskou, svatba nerovná, politicky vypočítavá. Anežka vystupující vždy výše do téměř nepochopitelného pochopení lidských slabostí, vrtkavostí a vášní provází svými modlitbami mladého krále Přemysla. Přijme pod svou střechu jeho dceru, aby unikla nechtěnému sňatku, až jistě věděla stejně jako soudobí kronikáři, že tento útěk vyhraní znovu napětí mezi Čechami a Rakouskem. Obavy přerostly ve vizi tragédie Přemyslovy na Moravském poli.
Stárnoucí Anežka poskytne také přístřeší a pomoc královně vdově Kunhutě a musí se vyrovnat se vším, čím tuto krásnou ženu unášel osudný náboj lásky. Nebylo jistě Anežce Přemyslovně lhostejné vidět Kunhutinu snahu zachránit něco nadbíháním Rudolfu Habsburskému, a tím méně vidět ji lidsky okřát v ochranně milostném objetí Přemyslova odpůrce Záviše.
Pohana rodová a bída národa tištěného zvůlí Oty Braniborského zatížila poslední léta Anežčina života. Jakoby se propadla do veškeré bídy, proti níž tak statečně vystoupila.
Je vskutku cosi vůdcovského a rytířsky ztepilého na jejím skonu. Zemřela hladem a vysílením uprostřed bídy svého lidu, podobně jako padl rytířský král uprostřed bitvy. Pohřbena byla bez poct františkánským mnichem cizincem za veliké a pohnuté účasti lidu. V den pohřbu nepochyboval nikdo o svatosti Anežky, ochránkyně chudých a bezmocných.
Svatá Anežko, přimlouvej se za nás i dnes!
P. Bohumír
