Arcidiecézní charita Olomouc


portál Charit
v Arcidiecézi olomoucké

Milí charitní spolupracovníci,
také v tomto čísle pokračujeme v poznávání sv. Anežky České z knihy prof. Petra Piťhy „Čechy a jejich svatí“.

„Zájem Anežky již dlouho před vlastním vstupem do kláštera získaly františkánské ideály. Její zájem o chudé a nemocné v Praze i vlastní její život na dvoře jsou toho neklamným znamením. Je proto zcela přirozené, že pro svůj vlastní řeholní život zvolila roucho Klářino. S velkorysostí a rozhodností vskutku královskou zahájila Anežka stavební práce na vltavském břehu proti sídelnímu paláci na Hradčanech. Podpořena řadou členů královské rodiny vybudovala tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. Komplex těchto staveb vytvořil prvou gotickou dominantu Prahy, která soupeřila s protilehlými Hradčanami. Nový klášter byl vybudován v novém slohu a ozdoben jako budoucí sídlo vladařovy sestry. Do nově založeného kláštera, který byl nadán ochranou krále i papeže a zcela vyňat z pravomocí lokálních autorit světských i církevních, byly povolány sestry přímo z mateřského domu u sv. Damiána v Assisi. Nedlouho po jejich příchodu, když je klášter dobudován do obyvatelné podoby, vstupuje sem Anežka provázena sedmi pannami z předních českých rodů. Slavnost její obláčky, jíž se zúčastnilo sedm biskupů, pražský královský dvůr a množství velmožů, je shodně popisována jako div století.

Řeholní život Anežčin nebyl nikterak klidný a zvláště nebyl prost vlivů vnějšího světa. Čteme-li v legendě líčení, jak Anežka pracuje v klášterním sadu, v kuchyni, jak zatápí a spravuje oděvy, čteme patrně o dnech nevšedně klidných, o dnech, po jakých zatoužila, ale kterých mnoho neužila. Vždy znovu ji vytrhoval a vzrušoval zápas o ducha řádu. Od sester přišlých od Kláry dozvěděla se Anežka podstatně více o Františkovi a jeho ideálu a poznala rozdíl původního prostého tvaru a svého františkánství budovaného z platformy královského paláce. Šlo o velký rozdíl, který dobře postřehneme na rozdílné křivce životního uznání dvou tak si blízkých postav jako je Anežka a Klára. Klára vstupovala do řádu v noci a tajně, Anežka veřejně a provázena královským dvorem. Klára byla k hrobu doprovázena kardinály a pochována samým papežem. Anežčin hrob požehnal cizí mnich obklopený shlukem městské chudiny. Přes tuto naprostou odlišnost je to u obou vítězný oblouk.

Radikálně myslící a citově hluboké Anežce se poznáním původní spirituality otevřely nové obzory a její prvotní nadšení dostalo novou energii. Anežka rychle navázala spojení s Klárou, která v ní rozpoznala nejen duši spřízněnou, ale také vlivnou a obratnou pomocnici v zápase o záchranu Františkova ideálu. Čteme-li pozorně Klářiny dopisy Anežce, neunikne nám, že podstatou korespondence je tento zápas. Klára zapřísahá Anežku, že se nemá nikým a ničím dát svést od chudoby a že, bude-li jí někdo co jiného říkat, o jiném přesvědčovat, co by se zdálo v rozporu s tím, k čemu ji povolal Pán, nemá poslouchat jeho rad, i když je má ctíti, a jen chudého Krista se přidržet.

O osobnosti Anežky mnoho říká samostatnost jejího názoru. Její chápání Františkova ideálu nebylo jednostranně plochým, nadšeným a téměř slepým následováním. Anežka chápala a hájila zásadu chudoby naprosto. Se strohostí jejího přístupu se zdá být ve sporu, že své chrámy vystavěla tak vznešené. Když je zakládala, neznala ještě pravé myšlenky Františkovy. Ale i v době, kdy už je znala, neváhala přijmout drahocenné dary od papeže, bratra i jiných dárců, pokud šlo o výzdobu domu Božího a krásu liturgické slavnosti. Mešní kalichy, vzácné ornáty a relikviáře nejsou pro Anežku majetkem, ale způsobem vyjádření úcty. Anežka se zde opírá nejen o svou královskou znalost slavnosti a vladařskou velkorysost, která není ve sporu s chudobou, ale též o jiný motiv Františkova ideálu – o jeho vztah ke krásnu. Bůh je krásný. Přiblížit se mu můžeme také cestou krásy. Zatímco František nachází ji prvořadě v přírodě, musí ji Anežka, uzavřená do klauzury, kolem sebe vytvářet.

Chudoba není pro Anežku absence jakéhokoli majetku. Chudoba je ctnost, tedy něco čistého a krásného, co se musí také čistě a krásně projevovat. Chudoba je pro Anežku východiskem z napětí mezi bohatstvím a bídou, něčím, co se vůbec nedá vyjádřit pojmy majetkovými, neboť jde o duchovní plnost.“

Ať letošní prožití připomínky obětavé smrti Ježíše Krista za nás a oslava jeho vzkříšení nás k němu přitáhne aspoň o krůček blíž vám všem přeje a vyprošuje

P. Bohumír Vitásek,
prezident ACHO