Panelová diskuze na téma migrace a uprchlictví v Olomouci

12. října 2015

V podvečer 7. října 2015 proběhla v Arcibiskupském paláci v Olomouci panelová diskuze na téma Migrace a uprchlictví. Diskuzi uspořádala Caritas-Vyšší odborná škola sociální v Olomouci, jíž se podařilo beze zbytku naplnit sál především studenty. Aktuálně všichni mluvíme o migraci a uprchlících. Používáme správné pojmy a rozumíme jim? Jak funguje česká migrační politika?

Na otázky moderátora Marka Chvátala a publika odpovídali hlavní účastníci diskuze Safa Hassani, lékař pocházející z Afgánistánu, Tomáš Urubek z Odboru azylové a migrační politiky MV ČR, Kristýna Andrlová z Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky ČR, Mikuláš Vymětal, evangelický farář zabývající se postavením menšin u nás a Ondřej Vala, Kancelář veřejného ochránce práv.

Diskutovaná témata se dotýkala problematiky evropského azylového programu, pobytu rodin s dětmi v detenčních zařízeních a rovněž migrace z hlediska příčiny: vzájemného poměru v procentech mezi těmi běženci, kteří mají oprávněné důvody žádat o mezinárodní ochranu a těmi, kteří migrují za dosažením lepšího života, a tudíž nemají právo o ochranu žádat.

Zazněly i otázky, jestli je migrace do Evropy řízená, zda se má Evropa bránit a jak rozlišit lidi, kteří azyl potřebují od lidí, kteří azyl zneužívají. Ze strany diskutujících bylo veřejnosti doporučeno rozlišovat základní pojmy, jako jsou migrant, uprchlík, běženec, azylant, neboť z právního hlediska jsou mezi nimi rozdíly. „Každý uprchlík je migrant, ale ne každý migrant je uprchlík“, uvedla v úvodu diskuze Kristýna Andrlová. Tomáš Urubek doporučil studentům pro základní orientaci v problematice migrace Slovníček pojmů a Terminologický slovník na webových stránkách Ministerstva vnitra České republiky. Uprchlík je osoba, která se nachází mimo svoji vlast z důvodu oprávněných obav z pronásledování, a nemohla si tudíž obstarat vízum,“ vysvětlila Andrlová

Dalším bodem panelové diskuze byla otázka detenčních zařízení. Tomáš Vymětal zmínil, že mezi dva nejstrastiplnější zážitky uprchlíků patří cesta přes moře a detenční střediska v České republice. Podle Urubka je detenční zařízení prostředkem mezního charakteru: jsou tam osoby, které nepožádaly o ochranu, a proto musí opustit ČR. Naproti tomu v azylovém zařízení jsou ti, kteří mají zájem v ČR získat azyl. Aktuálně v tuto chvíli u nás žádá o azyl velmi málo lidí. V současné době, z přibližně 3000 běženců na našem území, bylo zhruba 80 až 85 procent uprchlíků zachyceno v Maďarsku, tudíž ze zákona nemají právo v ČR o azyl žádat. O azyl lze žádat pouze v první zemi EU, v níž byly osoby zachyceny. Účastníci panelové diskuze se shodli na tom, že v tuto chvíli se evropský azylový program zhroutil, i z toho důvodu se mluví o nutnosti zavedení povinných kvót pro každou zemi EU.

Co se týče spolupráce s Charitou, T. Urubek sdělil, že s Charitou ČR absolvovali již spoustu projektů a Charita tak spolu s Diakonií představují dlouholetého partnera v oblasti přesídlování uprchlíků. Do budoucna se počítá s klíčovou úlohou Charity zejména v sociální oblasti řešení situace uprchlíků na našem území.